Hledali, hledali, až našli

Sudeti pokračují v hledání relevantních českých partnerů

Ze strany sudetských Němců dochází k pokusu k jednáním o otázce jejich osudů ve svobodné Evropě. Dne 20. dubna 1953 pověřenec předsedy sudetoněmeckého Landsmannschaftu Dr. Rudolfa Lodgmana jménem Simon navštívil Peroutku v New Yorku. Podle vlastnoručního Peroutkova zápisu bylo důvodem návštěvy najít nového českého partnera pro jejich politický program, neboť generál Prchala údajně neměl žádnou váhu. Dva roky nato se Peroutka za přítomnosti hraběte Jindřicha Kolowrata-Krakovského setkal s Paulem Fialou, reprezentantem dr. Lodgmana v Americe. Účelem Fialovy návštěvy bylo přání zahájit jednání mezi Čechy a Němci. Na Peroutkovu otázku Fiala řekl, že sudetoněmecký program je vytvořit „federativní stát Čechů a Němců“, přičemž by se střídali čeští a němečtí prezidenti. Dr. Lodgman podle něj stále čeká na vyjednávání s Čechy. Zatím jednají s Dr. Josefem Černým, který souhlasí s programem federace a přejí si uzavřít formální dohodu s Radou svobodného Československa. Další jednání se však již neuskutečnila. Jak pro československou emigraci, tak pro domácí československé politiky otázka sudetských Němců byla vyřešena jejich vyhnáním. Na těchto pozicích česká politika zůstávala až do poloviny 70. let, kdy sudeti našli souznění, za pomoci německých peněz, i u části našich emigrantů zejména v Německu, i disidentů v Československu.

Zatím však zůstaňme v období hledání. Co bylo pro ně podstatné? Podívejme se na některé zvlášť důležité momenty.

Pavel Tigrid, tehdy exponent Rady svobodného Československa vydal zprávu, jíž ukončil neradostnou předpovědí: „Situace nasvědčuje tomu, že politický vliv odsunutých a tudíž také sudetských Němců rychle poroste v celém západním Německu a že vládní strany budou bojovat o přízeň těchto skupin politickými a sociálními úlevami na jedné straně a posílením moci předáků odsunutých Němců na straně druhé.“ (Politici bez moci, Bořivoj Čelovský str.105-106)

Podívejme se, jak k tomuto procesu napomáhaly již tehdy skupiny čs. fašizující skupiny v západním Německu. „Česká národní skupina pro Západní Německo“, (prchalovský subjekt), vydala 3. května 1950 prohlášení, v němž se mimo jiné uvádí:“ že 3 miliony Němců byly tehdy vydány na pospas „rozběsněným Čechům“, kterým bylo dovoleno „ Němce týrat a zabíjet a německé ženy znásilňovat“. Český národní výbor v Londýně (prchalovci) již tehdy protestoval proti těmto zvěrstvům. Dnes „není pro nás problém, zda tyto hromadné odsuny byly oprávněny, nýbrž jak toto bezpráví opět napravit“.

(Generál František Dastich, zmocněnec Rady svobodného Československa se zabýval i generálem Lvem Prchalou a subjekty, které byly jeho dílem v zahraničí od roku 1940 až do tehdejší doby. Ve své zprávě kromě dalšího uvádí, že Česká národní skupina pro Západní Německo (ČNS), je odnož Prachalova hnutí, založená 10. března 1948 organizací „Třetí odboj“, kterou vedl MUC. Vladimír Pekelský. Gen. Dastich poslal do Washingtonu seznam a charakteristiiky 26 osob, které pracovaly pro Prchalovo hnutí, vesměs šlo o kolaboranty, kteří za války spolupracovali s Němci.)

Prohlášení uveřejnilo několik bavorských listů pod názvem “Češi obžalovávají své krajany“.

Takto mechanismus postupného vytváření z viníků, sudetských Němců, v oběti Čechů, funguje hodně přes 70 let. Spoluvytvářeli ho, ruku v ruce s tzv. sudetskými Němci a za německé peníze původně fašizující Češi v Německu až po pozdější české sudetomily a germanofily. Dnes je již zdokonalen tak, že zčásti i členové české vlády a vládní elity přebírají tzv. sudetoněmecké požadavky“, např. právo na vlast, a mluví o něm jako o něčem, co je samozřejmé, ač ani toto „právo“, které si sudeti vymysleli, nemá jakýkoliv mezinárodně-právní podklad.

Za uvedenou dobu proces transformace sudetoněmeckých viníků v oběti a Čechů ve viníky značně pokročil. Lež překrývá zčásti pravdu. Naší povinností je však dále bojovat o historickou pravdu a vrátit ji do vědomí českého národa. Prohrajeme-li zápas o svou minulost ztratíme přítomnost i budoucnost, jak o tom píše jeden z našich největších spisovatelů, Milan Kundera. Nyní jeho varovná slova:

„Národy se likvidují tak, že se zničí jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii .. ..Nedovolme to. Bez odkazu předků a bez vlastní sebeúcty bychom přestali existovat. Nechceme se přece proměnit v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav. Nedopusťme to ! A národní obrození je nám příkladem, vzorem, oporou, povzbuzením a nadějí. Usilujme o jeho oživení a obnovu."

Připravil Dr. O. Tuleškov